K co největšímu snížení úmrtnosti volně žijících živočichů, která je způsobena v průběhu sklizně pícnin, je možné přistupovat různými způsoby. Základním pravidlem je dodržování zákona při samotné sklizni a to tak, aby kosení probíhalo směrem od středu sekaného pole. Dalším faktem, který může úmrtnost snížit, je spolupráce myslivců a zemědělců při plašení zvěře.
V nejlepším případě může dojít k situaci, kdy se podaří realizovat senoseče a další žací práce ještě před narozením mláďat srnčí zvěře. Nejvíce srnčat se narodí přibližně v půlce měsíce května, kdy může být v některých letech po prvních sklizních. Naopak pokud se senoseče naplánují na druhou půlku června, jsou srnčata už poměrně vyspělá a sama se dávají před žací lištou na útěk. Ze zemědělských opatření, která chrání ptáky a malé zajíčky je pak možné s úspěchem využít nastavení vyšší výšky strniště. Ztráty na těchto druzích zvířat se dají výrazně zmírnit při výšce žací lišty minimálně deset centimetrů nad sekaným drnem. Tato technologie však zatím není v České Republice ve větší míře využívána, používá se v Americe v odvětví ekologického zemědělství.
Další metodou, kterou je možné snížit úmrtí volně žijících živočichů, je instalace takzvaných plašičů. Jedná se o různé druhy zařízení, která mají za úkol zvěř těsně před sklizní pícnin z dané lokality vytlačit do okolních (bezpečných) pozemků, ať už se jedná o porosty dalších zemědělských plodin, nebo remízky, případně lesní porosty. Plašiče instalují na vybrané plochy myslivci v odpoledních hodinách den před senosečí, aby si na ně srnčí zvěř nestihla zvyknout. Srny jsou pak těmito přístroji zneklidňovány, a necítí se na plašené louce bezpečně. Z těchto důvodů by pak měly během noci odvádět srnčata do bezpečí.
Plašiče se dělí podle konstrukce na optické, akustické a pachové. Pod kategorií optických plašičů si můžeme představit zařízení, která zvěř zneklidňují a odrazují různou intenzitou blikání. K plašení se nejčastěji používá oranžová nebo modrá barva. Akustické plašiče pak vydávají různé zvuky, nejrozšířenější je různě přerušované pískání. V obou případech se nejvíce osvědčilo pískání nebo blikání, které není pravidelné a na které si zvěř hůře zvyká. Pachové přípravky fungují podobně jako ohradníky kolem frekventovaných silnic, které zabraňují střetům zvěře s projíždějícími vozidly. Při senoseči se aplikují ve formě pěny přímo do travních porostů. Úspěšné využití plašičů je podmíněno nejenom vhodným rozestavěním plašících zařízení na sklízené ploše, ale také včasnou sklizní, která by měla proběhnout hned druhý den ráno.
Tradiční a nejčastěji používanou technikou vyhánění zvěře je klasická metoda procházení lučních porostů těsně před sečí. Efektivitu tohoto postupu je možné zvýšit nasazením loveckých psů ze skupiny ohařů, kteří zvěř vystaví. Vystavování zvěře je vrozená vlastnost, která se projevuje zvláštním způsobem. Pes, který narazí na pach srnčete, zůstane strnulý a nehnutě čeká na další pokyny svého majitele. Ten pak může srnče odnést do bezpečí. Na srnče přitom nikdy nesahá rukama bez rukavic, ideální je ho uchopit přes trs trávy aby nedošlo k přímému kontaktu s lidskou pokožkou. Právě při procházení lučních porostů je možné nejvíce pomoci. U vyhánění nestačí být hlasitý, tím dobrovolníci odeženou zpravidla dospělé srny a srnce. Podstatné je pečlivé prohledávání travin zrakem, srnčata je bohužel díky jejich zbarvení snadné přehlédnout. Proto je důležitý co největší počet zapojených lidí s dobrým srdcem a stejným cílem. Také u této metody je také velmi významná souhra mezi myslivci, zemědělci a dobrovolníky při plánování činností a během samotného vyhledávání srnčat.
Z moderních technologií byly v Dánsku s úspěchem testovány na vyhledávání zvěře termovizní přístroje. Termovize byly instalovány přímo na žací lištu traktoru a cílem bylo zastavení stroje po detekci zvířete. Tyto technologie jsou stále předmětem výzkumu, stejně tak, jako vyhledávání zvěře pomocí dronů.